Co je santocha

Co znamená santosha v józe? V tomto blogu se ponoříme do druhé z nijam – santosha.

CO JE SANTOSHA?

Santosha je praxe spokojenosti. V moderním světě jsme tak poháněni tolika věcmi, že zapomínáme počítat naše současná požehnání. Je v pořádku chtít víc, ale můžeme to udělat z místa vděčnosti.

Cvičení santosha neznamená, že netoužíte po více věcech. Znamená to, že jste vděční za to, co máte a jste trpěliví, čekáte co přijde. Znamená to také jednoduše přijmout a vážit si toho, co máme a čím již jsme, a od toho se posunout vpřed. 

JAK CVIČIT SANTOSHU V JÓZE?

Santoshu můžeme praktikovat, aby nám pomohla v mnoha oblastech našeho života – stejně jako všechny jamy a nijamy . Santoshu můžeme cvičit kdekoliv, prostě všude. Můžeme cvičit na jógové podložce, v naší meditační praxi nebo mimo podložku v každodenním životě.

Když jsme na podložce, můžeme praktikovat santoshu tím, že přijmeme všechny pocity svého těla v daném okamžiku – přijmeme, kde je napětí, ztuhlost a přijmeme, že možná budeme muset změnit naši praxi. Trochu se uvolnit.

Můžeme to také praktikovat, když se cítíme frustrovaní v pozicích. Když převezme vládu ego, uzemněte se santošou – připomeňte si, že jógová ásana je mnohem víc než to, jak vypadají pozice + soustředit se na vše, čeho jste dosáhli, kde jste + důvěřovat tomu, co přijde. Být spokojený ve svém těle je osvobozující + vaše podložka je krásné místo, kde se můžete s tímto osvobozením spojit.

Santoshu můžeme použít v naší meditační praxi tak, že se spokojíme s klidem a pomalostí. Ne neustále chtít víc dělat, ale být spokojený v bytí. Můžeme přijmout, že naše mysl přirozeně bloudí v naší meditační praxi.

A pak mimo podložku je TOLIK příležitostí k procvičování santoshy. Pojďme to společně prozkoumat.

SANTOSHA ZA VDĚČNOST

Santosha nás může naučit spojit se s vděčností a uznáním za vše, co je nyní přítomno v našich životech. Je tak snadné upadnout do tvrzení "budu šťastný, když" nebo "budu šťastný, když"  vše, co to s námi dělá, je jen to , že vyvíjíme ohromný tlak, abychom se neustále honili. To nás dostává do stavu nedostatku – nikdy nemáme pocit, že máme dost, nikdy nemáme pocit, že jsme udělali dost, uvádíme své "štěstí" na věci mimo nás.

SANTOSHA ZA PŘIJETÍ

Santosha nám může pomoci najít přijetí. Pomáhá nám soustředit se na to, co můžeme ovládat, co můžeme přijmout a kde nám přijetí může pomoci najít svobodu a mír.

Santosha nám může pomoci najít přijetí pro přítomný okamžik. Přijetí neznamená nečinně sedět a vzdát se potřeby cokoliv dělat. A také to neznamená, že akceptujeme, když nám bylo v minulosti ukřivděno. Ale můžeme najít přijetí pro věci, které jsou mimo naši kontrolu? Můžeme najít přijetí, že máme (a nikdo) nemá kontrolu nad minulostí a budoucností? Obrovsky to ovlivňuje naši duševní i fyzickou energii. Pokud se tohoto vzdáme. Můžeme pak přijmout, že máme kontrolu nad přítomností. Pak se teprve můžeme soustředit na věci, které MŮŽEME ovládat.

BÝT SPOKOJENÝ S MÁLEM

Tolik svého "štěstí" nebo budoucího štěstí můžeme umístit na touhu po fyzických věcech. Není nic špatného na tom chtít víc, ale nenechat se touto touhou pohltit nebo připoutat naše životní štěstí na materialistické předměty je ve skutečnosti osvobozující? Touha nám může vzít opravdu hodně z našeho duševního prostoru.

V životě máme sny/cíle, ale když je dosáhneme, někdy zapomeneme, jak moc pro nás znamenají. 'Pamatuj, že jsi kdysi snil o tom, kde jsi právě teď''. Cvičení santosha nám může pomoci oslavit, jak daleko jsme došli a pomáhá nám najít si čas ocenit všechnu krásu, kterou v našich životech máme. Prošli jste toho tolik – je čas to oslavit, ocenit, jak daleko jste se dostali.

Dobře známý jogínský text, bhagavadgíta, nás učí nehledat štěstí mimo sebe, ale uvědomit si, že mír a štěstí leží uvnitř. Jakkoli to zní klišovitě – je to skutečně pravda.

'Štěstí nespočívá v tom mít mnoho, ale spokojit se s málem.'

DENNÍ PRAKTIKOVÁNÍ SANTOSHA

Zde je krásná afirmace, která vám pomůže denně cvičit santoshu:

Vstupuji do všeho, čím chci být, ale vyjadřuji vděčnost za vše, co jsem a jak daleko jsem se dostal.

Pomáhá nám soustředit se na naše budoucí já, ale z místa oslavy toho, jak jsme sem přišli, ale také ocenění vděčnosti za to, kde jsme právě teď – v přítomném okamžiku. Doufám, že jsem to napsala dostatečně složitě :-D